Asperitas bimaensis Indonesia

Důležité informace:

Šneci nejsou měřeni šuplerou, která by pro přesné změření byla nejvhodnější (z důvodu aby nedošlo k náhodnému poškození ulity během měření). Snažíme se změřit je co možná nejpřesněji, přesto může dojít k malé odchylce oproti měření šuplerou. 

Šneci mohou mít drobné nepravidelnosti na ulitě, tím jak reagovali na změnu vlhkosti po výměně substrátu. Šneky, které nabízím jako s horší ulitou (nedokonalostí), považuji za esteticky trochu horší, ale dobře rostoucí.

Nejsem schopna zaručit konečné barvy ulit. U menších nabízených mláďat je někdy těžké určit, jestli budou žlutí nebo oranžoví, také může docházet k přechodu do více barev během růstu, což nemohu předvídat. Někteří oranžoví se mohou také vybarvit spíše do růžové barvy.

Chtěla jsem s odesláním počkat na dobu, kdy už nebude potřeba topný sáček, ale změnila jsem názor, protože tito šneci ve volné přírodě žijí při vysokých teplotách, takže bude lepší je stejně poslat s topným sáčkem. Myslím, že noční teploty v příštích týdnech, které by byly v pořádku pro achatiny, mohou být pro ně stále příliš nízké, a je proto lepší neriskovat.

Asperitas bimaensis je terestrický druh plže. Jelikož často šplhá po vegetaci, stromech, větvích i vlhkých skalách, lze ho označit za částečně arboreální druh, přesto se nejedná o striktně stromového plže. V chovu se tito šneci zpravidla zdržují na víku ubikace, ale kvůli potravě a snášení vajec pravidelně slézají na zem.

Šneci z rodu Asperitas byli do České republiky dovezeni již v roce 2008, přičemž se tehdy podařilo i jejich rozmnožení. Není však známo, zda se jim v chovu dlouhodobě dařilo, a je pravděpodobné, že celá přivezená populace časem zanikla. Druh Asperitas bimaensis se v Evropě objevil v roce 2024, kdy byl importován z Indonésie do Německa.

Do chovu jsem si pořídila více dospělých jedinců, poprvé to byly hnědí a hnědě pruhovaní jedinci Asperitas sp. Tito plži byli aktivní, bez problému přijímali jako potravu batát (později jsem zkusila i okurku, kterou také jedí). Držela jsem je v boxu nejdříve na bílé rašelině, později na kokosové podestýlce. Substát byl vždy celý překrytý vlhkým rašeliníkem. Překvapivě se začali zanedlouho pářit a snesli více snůšek. Následně někteří dospělci uhynuli, často brzy po snesení snůšky. Myslela jsem, že by to mohlo být vysílením, ale s dalšími zkušenostmi si tím nejsem jistá. Je možné, že šneci byli vnitřně napadeni parazity, protože když seděli na víku ubikace, měli zespodu nohy neobvyklé bílé skrvny, které se nezdály být způsobené poraněním během importu, ani se nijak neměnily/nelepšily (v případě zranění se zraněné místo časem znovu obnoví a znovu získá pigmentaci). Postupem času jsem o všechny hnědé/hnědě pruhované dospělce přišla. Snůšky vajec se nevylíhnuly kromě dvou, které byly sneseny v září a říjnu 2024. Líhnutí probíhalo cca 30 dní od snesení vajec a vylíhnula se jen menší část vajec. Mláďatům se nyní v květnu 2025 daří, i když rostou pomaleji než A. bimaensis (viz dále). 

Po měsíci od zakoupení Asperitas sp., kdy již několik z nich uhynulo, jsem se rozhodla si pořídit další, tentokrát Asperitas bimaensis ve zbarvení s oranžovou a zelenou ulitou. Nejspíše se jednalo o další import, jelikož před měsícem tato zbarvení nebyla k dispozici a šneci se zdáli být v mnohem lepší kondici a neměli na nohách žádné bílé skvrny. Šneky jsem držela za stejných podmínek - vyšší vlhkost, teplota v místnosti 23°C v noci a vyšší přes den. Vytápěno bylo terárii (u terária byla teplota 26-27°C), přičemž boxy se šneky nebyly přímo vedle terárií, takže teplota v ubikaci byla trochu nižší (cca 25°C).    

Oranžově a zeleně zbarvené Asperitas brzy snesly snůšky vajec (bez spatřeného páření, takže nejspíše napářené již z přírody nebo u importéra). Následně bylo pozorováno i páření, které trvá minimálně několik hodin. Při námluvách byl pozorován i vápenatý šíp lásky "love dart". Snůšky vajec od těchto Asperitas se všechny úspěšně vylíhnuly. Časem jsem bohužel přišla o část oranžově zbarvených dospělců, nyní v květnu 2025 mám pouze dva z původních pěti. Od zeleně zbarvených stále prospívá všech pět pořízených jedinců. 

Při nalezení snůšky vejce přendavám do malé krabičky (https://www.shneczek.cz/cs/eshop/krabicky-a-boxy/box-s-delenym-vickem-1-3-litru/) na čistý substrát. První snůšky jsem překryla trochou substrátu, aby byly podmínky pro líhnutí co nejvíce podobné stavu, v jakém jsem vejce našla (tedy zakryté substrátem). Pozdější snůšky nebyly vždy zakryté a nebyl pozorován problém s líhnutím. Občas se snůška neobjeví (pokud není zahrabána až úplně ke dnu ubikace. V takovém případě se mláďata od dospělců přendají do menší krabičky už vylíhnutá). Přendavání vajec od rodičů není nezbytně nutné. Inkubační doba vajec je ale cca měsíc a v případě znečištění/přemokření substrátu není možné ubikaci rodičů vyčistit, případně také může dojít k utopení vajec. 

Prvním mláďatům jsem nejdříve nabídnula stejnou potravu jako rodičům - batát. Ten bohužel nebyl mláďaty dobře přijímán, zdálo se, že dokonce nejedí vůbec. Jako vhodnou potravou pro mláďata se zdá být kombinace banánu a spiruliny, kterou mláďata začínají pojídat brzy po vylíhnutí. Úspěšné nakrmení mláďat lze i zpětně pozorovat - tmavě zelená barva spiruliny je viditelná skrze jejich průsvitné ulity. Krmnou směs lze vytvořit rozmačkáním kousknu banánu a smícháním se spirulinou a vodou. Také lze použít již připravenou směs ze sušeného banánu a spiruliny (https://www.shneczek.cz/cs/eshop/zdroje-proteinu/banan-se-spirulinou/?variant=40305/1) - tuto směs používám pro všechna mláďata. Výhodou této směsi je, že si lze připravit vždy jen požadované množství. Čerstvý banán se mi vždy zkazil, než jsem ho stihla celý spotřebovat. Pokud si směsi vytvoříte moc, je možné ji do druhého dne skladovat v lednici. 

Do směsi lze přidat i trochu krmného vápence. Doporučuji ho tam přidávat ob krmení (ne pokaždé). Mláďata je nejlepší krmit touto směsí každý druhý den. Od začátku by měla mít také k dispozici sépiovou kost. Postupně již trochu povyrostlým mláďatům nabízím i batát, který časem také začínají přijímat. Následně není nutné krmit směsí každé dva dny. Směs banánu a spiruliny ale milují i dospělí šneci. Naředěná směs by měla být dobře rozmíchaná, ale ne velmi tekoucí, protože je nejlepší ji pomocí lžíce rozetřít v tenké vrstvě na víko ubikace.  

Mláďata držím v malých krabičkách, které vyměňuji za větší podle velikosti a množství mláďat. Aktuálně jsou to boxy 1,3-6 litrů. Např. v 6 litrech mám společně 10 odrostlejších mláďat. Boxy jsou orientované na šířku, protože šneci využívají hlavně plochu víka. Jako substrát používám vyšší vrstvu kokosového substrátu, pokrytou vrstou rašeliníku, aby se v boxu dobře držela vlhkost. Boxy s mláďaty držím hned vedle terária, které je vyhřívané 25W žárovkou (v jeho blízkosti je až 26-27°C), vyšší teplotu mají od 8 do 17 hodin, v noci mají teplotu nižší cca 23°C. Vyšší teplota během dne podporuje uvolňování vlhkosti do vzduchu, což je pro šneky ideální. 

Co se týče úhynu mláďat, ztráty jsou minimální. Je důležité nabídnout směs banánu a spiruliny čertvě vylíhnutým mláďatům co nejdříve, dále udžovat ubikaci v čistotě, hlavně často umívat víko od zbytků směsi a výkalů. Když směs banánu a spiruliny objeví mušky, objeví se v ní jejich larvy. Larvy mušek mohou velmi malá mláďata Asperitas zahubit. U jedné snůšky se mi toto bohužel stalo, i přes omývání víka - larvy byly v substrátu. Šlo tak ale o mé pochybení a ne o problém s životaschopností mláďat. 

Šneci rodu Asperitas byli dlouho považováni za nesnadno chovatelné. Částečně to může být tím, že nebyla možnost chovat je ve větším počtu, importy nebyly kvalitní (špatné přepravní podmínky během importu) ani časté anebo se šneci považovali za obtížné, pokud brzy uhynuli z důvodu parazitální nákazy. Roli může hrát také věk dovezených jedinců, který není znám a vzhledem k již ukončenému růstu ulit není ani možné říct, jestli se alespoň jedná o mladé jedince.  

Ustálení druhu Asperitas bimaensis v chovech aktuálně vnímám pozitivně. Nerada bych však předčasně tvrdila, že jde o bezproblémový druh, neboť mé zkušenosti s jeho chovem jsou zatím poměrně krátké. Pro zajištění dlouhodobé stability v chovech je nyní klíčové, aby se do odchovu zapojilo více chovatelů a vznikly tak soběstačné populace. Tento druh doporučuji spíše pokročilejším chovatelům – ideálně těm, kteří již mají zkušenosti s chovem alespoň některých jiných druhů suchozemských plžů.